Brzo rano, prijizdime do Ulaan Baataru. Mesto je jeste ospale. Z nadrazi jdeme do hostelu pesky. Presto, ze jsme nedaleko centra hlavniho mesta trimilionoveho naroda, dostavame dojem, ze jsme v zapadlem malem zanedbanem mestecku. Ubytujeme se v nasi jurte na strese hostelu. Pri zari probouzejiciho se slunce snidame, zvedave si prohlizime okoli a snazime se nasat neco z atmosfery mesta, ktere nam svrchu poodhaluje sva skryta zakouti. Po leve ruce pomalu plnici se jedna z hlavnich dopravnich tepen, vpravo rozbite ulicky plne prachu a smeti. Pres ploty nasich sousedu vidime chudobu a chatrcky v tesne blizkosti modernich obchodu.
Na skromne podminky socialnich zarizeni jsme jiz zvykli a co se tyce Mongolska, dopredu informovani. Proto me mile prekvapi zprava od spoluobyvatel hostelu, ze tepla voda vetsinou tece. Je krasne, umyt si vlasy. Zvenku do mistnustky se sprchou pres prostor nad dvermi pronika chladny vzduch, a horka sprcha mi v techto podminkach pripada jako luxusni darek.
Nase prvni cesta vede k bankomatu a do banky smenit penize. Trva mi vecnost, nez se s urednikem za prepazkou domluvim (ruce, nohy, papir a par slov anglicky pomohou).
Vyrazime zpet smerem k nasemu hostelu, kousek od neho se nachazi funkcni budhisticky chramovy komplex. Babicky u vstupnich bran prodavaji zrni. Ze by nejaky obetni ritual bohum? Aha, na nadvorich jsou stovky holubu, lide je zrnim krmi, cas od casu nejake dite prozene a nad nas se potom vznese masa sedych kridel. Odhadujeme, kdy nam nejaky holub z vysky posle na havu svuj pozdrav.
Mistni mnisi sborove odrikavaji sve modlitby. Od mladiku po starce, zahaleni v purpurovych habitech, zpivaji a hraji na bubny a dalsi jednoduche hudebni nastroje, vytvareji zvlastni spiritualni atmosferu. Lide vchazi do chramu, posedi, odrikavaji sve modlitby. Kolem chramu je sposta modlitebnich bubnu, lide jimi otaceji a prozivaji sve duchovni ritualy.
V nejvyssim chramu stoji obrovsky zlaty budha. U jeho sten v nekolika patrech stovky malych budhu, atmosferu dokresluje tlumena hudba. Spousta barevnych satku, umelych kvetin, sosek jinych bohu, u nich polozene bankovky. Snad pro stesti nebo staly blahobyt.
Vychazime z chramu do postranni ulicky, kterou lemuje plot z vlniteho plechu, nase kroky viri prach. Hlad hlasi poledne, dodavame si odvahy a zamirime do jedne z provozoven rychleho obcerstveni ochutnat, jake speciality nabizi mistni kuchyne. Podle obrazku vybirame nekolik jidel a verime, ze nase zaludky nezvykle na lokalni upravu potravy k nam budou shovivave. Jidlo je podle ocekavani vyborne, smazene placky plnene korenenym mletym masem, bramborovy salat, zelny salat, smazene mlete maso s volskym okem. Jen bilemu ridkemu napoji neumime prijit na chut.
V mistnim samosce stejne kupujeme vodku a doufame, ze ta s obrazkem Cingischana nam pomuze preklenout pripadne pojidelni krusne chvile.
Vchazime na hlavni velke namesti, lemovane vice ci mene vyznacnymi budovami a rozhodneme se navstivit mistni muzeum mongolskeho naroda, ktere popisuje jeho dejiny od praveku po moderni dobu. Nektere nedavne udalosti nam pripominaji deni v nasi ceskoslovenske domovine, vcetne toho v roce 1989.
Na namesti se fotime s Cingischanem hrde trunicim na stolici v cele namesti.
Pohled na hodinky nam ukazuje hlad. Pruvodce Lonely Planet doprorucuje restauraci Nomad, ktera obrazy mongolek v typickych barevnych habitech a tapetami na stenach se vzorem yaci kuze navozuje atmosferu mistnikultury. Z menu se snazime vybrat mongolske speciality. Polevka z kone, maso trochu tuhe. V lebce ovce ruzne druhy masa a vnitrnosti, mezi nimi nalezame i cosi kulateho. Za obvyklych okolnosti by to na nas mrklo, nyni vsak udivene mrkame my na to. Odvaznejsi z nas zacinaji kostovat, postupne se od mekke a chutne svaloviny prokousavame do nitra. Asi hnedoocka.
Vecer si sbalime veci na dvojdenni vylet do narodniho parku, poznat krasu mistni prirody, ocekavame nekonecne plane se stady pasoucich se koni, krav, koz, ovci a yaku.
Prichazi prvni noc v jurte. Po pocatecnim dojmu exotiky se tu citime prijemne a prirozene doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat