Zvoni budik a oknem do naseho pokoje pronikaji prvni naznaky svetla. Jeste neni den, takze nas cil s Miskou se povedl uvidime vychod slunce nad Bajkalem.
Jen vstat z te prijemne vyhrate postele. Bereme na sebe nekolik vrstev obleceni, fotak a termosku s cajem. Zima, zima a jeste k tomu tu fuci. Na horizontu jsou videt oranzove naznaky usvitu. Kousek nad nimi je srpek mesice a vedla je videt jitrenka a jeste jedna tecka, asi saturn. Vesnice jeste spi. Ani toulavy pes tu nepobiha. Jen v nekolika oknech je videt svetlo.
Najdeme molo, trochu rozpadnute, ale stale jeste pouzivane. Pri molu jsou plechove budky slouzici pravdepodobne jako sklady. Mezi nimi je zavetri a da se tu sedet.
Z mola je patrne, ze vychod bude zakryty tim utesem. Po chvilce popijeni caje se tedy vydavame smerem k utesu, abychom vychod preci jen videli. Od Alexandra vime ze by tam mela vest pesinka. Koty nakonec nejsou tak male jak se na prvni pohled zda. Je to docela tahla vesnicka po pobrezi zatoku. Nakonci je nekolik luxusnich vilek se soukromymi moli.
Pesinka vede po privracene strane utesu nekolik metru nad hladinou, stejne jako ta na opacnou stranu od Kot. Asi po pul hodince objevujeme na hladine male kolicky, ktere za sebou ve vode zanechavaji stoou. To proste musi byt tuleni!! Po peclivejsim pozorovani hladiny objevime dalsi skupinku. Obe citaji osm clenu. Jsou akorat na lovu. Ponoruji se temer najednou a po kratke dobe se postupne zacinaji objevovat jednotlive hlavicky. Priblizuji se k pobrezi a kdyz jsou necelych sto metru od pobrezi otaceji se zpet. Pritom je videt vic nez jen plujici hlavy.
Nas cil obejit utes zanedlouho vzdame. Slunce uz stale mene zbarvuje mraky do oranzova a stin na jednotlivych kopcich uz take ubyva. Cestou zpet vidime vyrazejici rybare v clunech a cim dal vic to vypada ze vesnicka opet oziva. Dorazime do vesnice akorat ve chvili kdy se slunce dostava i sem.... potraviny jsou zavrene a tak jdeme zase spat.....
Z Kot nam jede lod v 12:30 primo do Irkutsku. Cestujici, jak si Vlado vsimnul, tvori prevazne holandane. Cesta ubiha rychle a lod se ani prilis nekymaci. Z pristavu do centra jedeme minibusem. Vyhodi nas na trznici. Jeden z prodejcu je nadseny kdyz se dovi ze jsme z Ceska a Slovenska, typoval nas na francouze a nebo nemce. Da Miske k brylim gratis handricku na utirani, rika, ze my vlastne patrime k nim ... jaka to neoddelitelnost:-)
Cestou na ulici Lenina (jak jinak by mohla byt pojmenovana nejvetsi ulice ve meste) narazime na uzasny chram. Velky a prave rekonstruovany. Ma oranzovo bilou omitku a uvnitr je decentne pokreslene steny. Ubytujeme se v hostelu a po chvilce odpocinuti hura do mesta. Nasim cilem je doplnit zasoby do vlaku, uvidet par zajimavych budov a nekde se najist.
Nas hostel se nachazi primo v Leninove ulici, staci nam tedy vydat se primo na kteroukolj stranu.... jdeme doprava a dojdeme tak na namesti s betonovymi kolosy slouzici k rozlicnym ucelum. Muzeum, radnice, banky, hotely apod... mimo jine i obchod... a prvni bouracka kterou vidime, nic vazneho. Vypadaji klidne a cekaji na policii.
Kousek za namestim smerem k nabrezi je koncentrovano nekolik kostelu. Jeden je katolicky od Polskych nucenych imigrantu. Ostatni pravoslavne v nich jsou prave bohosluzby. Jsou krasne. V okolnim parku se opet vyskytuje nekolik dam v bilem s doprovodem. No jo sobota. Je jich tu aspon pet. Smerem na nabrezi druha autonehoda, opet jen plech. Na nabrezi je jen socha Alexandra a kousicek podel reky. Na rece je nekolik lodek s rybari.
Takze uz jen nejake to jidlo. Dole pod muzeem byla nejaka restaurace. Tak jdem tam. Aha ta nehoda tu je stale a policiste nikde a to jsme tu byli nejmene pred hodinou. Restaurace ma zajimavy design v podobe dolu - prilby na stene s celovkami, nekolik fotek uhlofila. Objednali jsme si caje, polevky a nejake hlavni jidla s ruzne pripravovanymi brambory. Caj je fajn. Dokonce do konvice se zelenym cajem doplni horkou vodu.
Ale kde je jidlo. Po pul hodine prinesou polevky. Dobre... co dal, stale cekame. Podezrivame je ze maji jen jeden hrnec a ze se tem mafianum to prevlezceni za restauraci moc nepovedlo.... anebo to vubec neumi a ted teprv hledaji na youtubu videorecept? aha ryba se nese a priloha nic. Jen ryba a ne brambory!! To jen potvrzuje nasi domnenku s jednim hrncem. Po hodine pripravit polevky a jednu rybu (v restauraci krome nas nikdo neni(asi nam to melo byt hned podezrele)) to neni moc dobry. Meli jsme odejit po polevce. Misce ryba stydne a uz to prestava byt zabavne. Po chvil prinesou me jidlo. Je to panvicka s osmazenymi brambory a spanelym masem... konecne prinesou i brambory, ale tyhle nepatrili k rybe.... alespon neco.... po asi 20 minutach donesou druhe brambory. Ale Vladuv steak stale nikde, pry za deset minut. Martina si chtela dat dortik s malinami, ale z te strany menu nic nemaji...dalsi pul hodina ubehla a steak stale neni... konecne ho prinesou. Opet cernejsi a gumovejsi, asi chteji doplnit atmosferu dolu. Takze po temer trech hodinach odchazime z restaurace Ruskaja kuchja se skvelym zazitkem.
Doplnenie: Vladovi samozrejme gumovy steak nestacil a tak sa obetujem ideme este na jednu veceru. Vlado si objedna jedlo, ja jedno pivo a kym cakame, dvaja mladasi od vedlajsieho stola sa spytaju ci mozu prisadnut. Dame sa s nimi do reci, jeden studuje architekturu a druhy studuje v Cine, lebo tam je buducnost. Su trochu vtipni a celkom mili, jedlo pride rychlo a je dobre a my lutujeme ze sme sa nesli najest rovno sem....
Žádné komentáře:
Okomentovat