Posledni den v Jekaterinbugu, chystame se na vylety. Vstavame dopoledne, vsak nikam nespechame (konecne), mame cely den, skvele, ze nemusime stale balit a vybalovat batohy. Prvnim cilem dne je najit bankomat, rubly v kapse by nam na dnesek uz nestacily. Nejsme sice uz v predrahe Moskve, ale i tak to neni vylozene levny kraj. Nakonec jsme jich nekolik v metru objevili a upesne vybrali. Cestou jsme potkali nekolik svateb, vyznacuji se pro nas rekneme neobvyklou vyzdobou na autech, krome obrovskych barevnych stuzek (nejlepe ruzovych ci fialovych, ale hlavne velkych) sedi na strese svatebnich aut giganticke zlate svatebni prstynky..
Jekaterinburske metro ma oproti obrovskemu moskvskemu jen jednu trasu s osmi zastavkami, ktere otevreli vcelku nedavno. Casem planuji otevrit i daldi dve trasy, coz jiz nyni hrde deklaruji na planku metra. Stanice jsou krasneji vyzdobene nez v prazskem metru, to je jasne. Kam se vsak hrabe na moskevske podzemni galerie, to se neda srovnat.
Snaha o prvni vylet mimo mesto, do chramoveho komplexu Ganiny Yamy, misto kratkeho posmrtneho pobytu zavrazdene rodiny Romanovcu, prinesla mnoha zajimavych zjisteni. Informaci z turistickeho info centra, jak se na misto dostat, nam nejdrive vyvratil nas pan domaci z hostelu a poradil jinou cestu. Pry na metro stanici Uralska, odtud z autobusoveho / vlakoveho nadrazi autobusem k detske nemocnici na konecnou busu a pak 5 km pesky po smeru jizdy az do Ganiny Yamy. Easy. Na autobusaku se vsak pani, pruvodci i ridic busu shodli, ze se na misto takto nejede a poslali nas na druhy konec mesta k nejake nemocnici. Ovsem spatne. Tak zase pres cele jedenapulmilionove mesto zpet na autobusak, pekna vyhlidkova jizda je to, mesto zname jiz zleva i zprava. Ovsem kdyby uz nebylo odpoledne, v kolikpak asi v chramech zaviraji..? V autobuse jsme si vyslechli prvni politicky komentar od babusky, hovorila o heroickem panu prezidentu Putinovi.
No, zkratme story:o) Druhy pokus najit ten spravny autobus a prestavka na pelmene. Pokus cislo tri, pry vlakem je to nejepsi, rikala pani v okenku zeleznicni kasy. Kupujeme listky. Na tabuli v odjezdech jsme vlak vsak nenasli. Nakonec jsme museli zkonstatovat, ze pokud dnes chceme jeste neco videt (krome sochy Lenina na stopadesat zpusobu) musime hrat na jistotu. Taxik. Cena vysoka, odmitame. Snazime se spojit s panem domacim, neuspesne. Taxikar iniciativne nabizi novou cenu. Vahame, delame zagorku, a nakonec se domluvime a na misto se dostaneme. Skvely vykon, patnact km za Jekaterinburgem a dostat se tam nam trvalo kolem sesti hodin.. Kdo obcas cestuje na vychod, jiste situaci poznava..:o) Druhy kratky vylet za mesto, na hranici Evropy a Asie, svorne odkladame na pristi cestu transsinirskou magistralou, pro dnesek takove vysoke ambice jiz nemame..
Jekaterinburske metro ma oproti obrovskemu moskvskemu jen jednu trasu s osmi zastavkami, ktere otevreli vcelku nedavno. Casem planuji otevrit i daldi dve trasy, coz jiz nyni hrde deklaruji na planku metra. Stanice jsou krasneji vyzdobene nez v prazskem metru, to je jasne. Kam se vsak hrabe na moskevske podzemni galerie, to se neda srovnat.
Snaha o prvni vylet mimo mesto, do chramoveho komplexu Ganiny Yamy, misto kratkeho posmrtneho pobytu zavrazdene rodiny Romanovcu, prinesla mnoha zajimavych zjisteni. Informaci z turistickeho info centra, jak se na misto dostat, nam nejdrive vyvratil nas pan domaci z hostelu a poradil jinou cestu. Pry na metro stanici Uralska, odtud z autobusoveho / vlakoveho nadrazi autobusem k detske nemocnici na konecnou busu a pak 5 km pesky po smeru jizdy az do Ganiny Yamy. Easy. Na autobusaku se vsak pani, pruvodci i ridic busu shodli, ze se na misto takto nejede a poslali nas na druhy konec mesta k nejake nemocnici. Ovsem spatne. Tak zase pres cele jedenapulmilionove mesto zpet na autobusak, pekna vyhlidkova jizda je to, mesto zname jiz zleva i zprava. Ovsem kdyby uz nebylo odpoledne, v kolikpak asi v chramech zaviraji..? V autobuse jsme si vyslechli prvni politicky komentar od babusky, hovorila o heroickem panu prezidentu Putinovi.
No, zkratme story:o) Druhy pokus najit ten spravny autobus a prestavka na pelmene. Pokus cislo tri, pry vlakem je to nejepsi, rikala pani v okenku zeleznicni kasy. Kupujeme listky. Na tabuli v odjezdech jsme vlak vsak nenasli. Nakonec jsme museli zkonstatovat, ze pokud dnes chceme jeste neco videt (krome sochy Lenina na stopadesat zpusobu) musime hrat na jistotu. Taxik. Cena vysoka, odmitame. Snazime se spojit s panem domacim, neuspesne. Taxikar iniciativne nabizi novou cenu. Vahame, delame zagorku, a nakonec se domluvime a na misto se dostaneme. Skvely vykon, patnact km za Jekaterinburgem a dostat se tam nam trvalo kolem sesti hodin.. Kdo obcas cestuje na vychod, jiste situaci poznava..:o) Druhy kratky vylet za mesto, na hranici Evropy a Asie, svorne odkladame na pristi cestu transsinirskou magistralou, pro dnesek takove vysoke ambice jiz nemame..
Naladu si vylepsime vyjizdkou na lodce na vode v centru
mesta. Pri padlovani se vsichni radi vystridame, zapojit svaly na rukou
je prijemna zmena oproti neustalemu tapani po svych..
Vecer
prochazka mestem, zacinaji oslavy vyroci jeho zalozeni. V centru
koncerty, plno lidi, kteri nevynechaji jedinou prilezitost zapozovat a
vyfotit se s cimkoli, priprava na velky happening nasledujici den. Jeste
tradicne nakoupit v mistnim supermarketu jidlo a piti na dalsi den. Z
velkeho vyberu vseho mozneho az oci prechazeji. Cas od casu neni spatne
nechat si zborit velmi zazite stereotypy, ktere v nas prebyvaji. Myslim,
ze cela tato cesta jich hlavne o lidech zbori hodne. Vrele
doporucuji:o)
 |
| Litrovka. |
Žádné komentáře:
Okomentovat